Státní intervence opět v módě

750 miliard eur. Tak vypadá poslední suma, kterou Evropská centrální banka (ECB) spolu s Mezinárodním měnovým fondem (MMF) přislíbila na stabilizaci kapitálových trhů. Konkrétně by tyto peníze měl být využity na odkup státních dluhopisů problémových zemí, jako je Řecko, Portugalsko či Španělsko. To má za cíl stabilizovat úroky, jež tyto země musí platit za půjčování si na trhu, a obnovit důvěru ve stabilitu eurozóny. Zároveň má ECB za cíl vystrašit spekulanty se státními dluhopisy a kreditními deriváty a jasně jim naznačit, že má dost peněz na to, aby je dovedla k bankrotu. Právě tito spekulanti jsou často obviňováni z rozšiřování a stupňování krize státních dluhopisů. Ti se brání a  obhajují své počínání.. Pravda se nachází někde uprostřed. Mnohem horší je efekt takového balíčku na společnou evropskou měnu, což již pochopili i investoři, kteří euro poslali na čtyřletá minima proti dolaru až k hranici 1,21 dolaru za euro. (Ještě nedávno byl kurz okolo 1,5). Rozhořčení je zřejmé. Pro pochopení je třeba se podívat na to, co jsou vlastně peníze v té podobě, v jaké je známe.

Bankovky v podstatě nejsou nic jiného nežli dluhopisy vydané centrální bankou dané země. Samotný americký dolar má na sobě napsáno Federal reserve note, kde slovíčko note znamená kromě slova bankovka i dluhopis. (Např.  10leté americké dluhopisy jsou Treasury notes). Hodnota takové bankovky  závisí mimo jiné na tom, jakou reputaci a kvalitu má daná centrální banka. Princip je podobný jako u firmy. Každá společnost má nějaká aktiva, nějaké příjmy a nějaké závazky. Vzájemné rozložení příjmů a závazků a samotná kvalita aktiv v rozvaze  určují kreditní bonitu firmy a tím také to, zda ji někdo půjčí peníze či nikoliv. U centrálních bank je to podobné. Podstatnou váhu zde mají jak příjmy a výdaje státu, ve kterém centrální banka působí, tak i rozvaha samotné banky. Právě rozvaha je problém. Zpravidla je v rozvaze na straně závazků hlavní položkou oběživo, tedy peníze, jak je známe. Strana aktiv se  může různit. Kdysi jsme zde našli ve velké míře zlato a jiné cenné kovy a státní dluhopisy. Dnes převažuje ta druhá položka. ECB svým příslibem vykoupit 750 miliard eur dává najevo, že je ochotna změnit strukturu své bilance, a to zásadním posunem k horší kvalitě. Dnes se bilance centrálních bank skládají především z kvalitních dluhopisů domovské země, u ECB hlavně německých či francouzských. Výkupem nekvalitních dluhopisů od zemí jako Řecko se tyto dluhopisy dostávají mezi aktiva ECB. Aby však nedošlo k prudkému růstu aktiv centrální banky (a tedy růstu množství měny v oběhu), musí ECB prodávat dluhopisy, o něž je na trhu zájem. Tím tedy mění strukturu rozvahy od kvalitnějších dluhopisů směrem ke špatným. A tuto transformaci samozřejmě vnímá investorská veřejnost, která si kvalitu eura spojí s nízkou kvalitou aktiv, ty tuto měnu kryjí a o to pak upraví její hodnotu. Proces je záměrně vylíčen jednodušeji, avšak můžeme  vidět hlavní princip. Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že velkou část z oněch 750 miliard eur centrální banka „vytiskne“, efekt je však stejný – větší množství závazků je zabezpečeno menším množstvím aktiv a ještě navíc horší kvality.

Graf 1: Vývoj kurzu EUR/USD (zdroj: yahoofinance.com)

Dlouhodobý dopad na euro je tedy zřejmý, a byť už americká měna není to, co bývala, tedy bezpečným přístavem pro konzervativní investory, tak zde platí staré přísloví: Mezi slepými jednooký králem. Dalším potenciálním problémem pro euro je znovuobnovení tzv. swapů mezi centrální bankou v USA a ECB. Měnový swap je peněžní tok, kde se jedna strana zavazuje, že splatí druhé straně po uplynutí určité doby půjčenou částku i s úrokem za měnový kurz, jenž byl platný při sjednání transakce. ECB, která v tomto případě bude dlužníkem, hodlá na trhu za dolary získané od Federální banky skupovat eura a eurové dluhopisy. Problém nastane, když euro bude nadále oslabovat a při vypršení kontraktu bude ECB muset prodávat na již tak slabém trhu více EUR, než by bylo potřeba, čímž oslabí euro ještě více. ECB si tak „hraje s ohněm“ a v podstatě doufá v lepší zítřky. Doufejme, že jim jejich prognózy vyjdou.

Dopad na českou korunu byl v posledních měsících spíše minimální,   máte-li investice denominované v euru, pravděpodobně jste za posledních divokých 14 dní na změně kurzu EUR/CZK neprodělali. Dlouhodobý efekt je velice diskutabilní. Vzhledem k tomu, že drtivá většina našeho zahraničního obchodu, který je pro otevřenou ekonomiku jako ČR zásadním zdrojem příjmů, probíhá v euru, tak by oslabení eura nemělo mít na korunu výraznější dopad. Svou návazností na euro však koruna trpí vůči dolaru, ten  za tři měsíce posílil o 1,50 korun.  Tento trend by měl nejspíše pokračovat.

Ohledně eurozóny nás obecně čekají divoké dva či tři měsíce, což potvrzují i úterní slova Angely Merkelové, která označila situaci za kritickou. Nelze zcela vyloučit ani rozpad měnové unie. Dopad něčeho takového je však naprosto nepředvídatelný.

Jan Mynář

investiční manažer

telefon: 602 666 698

e-mail: jan.mynar@sophia.cz