Peníze v bankách jsou v bezpečí, ale krizi můžeme pocítit všichni

S ředitelem společnosti Sophia Finance, Zdeňkem Slukou, jsme si povídali o současné ekonomické situaci, o jejích příčinách a vyhlídkách do budoucna. Zastavili jsme se také u toho, nakolik mohou následky hypoteční krize pocítit běžní občané České republiky, jak bezpečné jsou peníze uložené v českých bankách a zda je právě nyní vhodná doba k investování.

 

To má dvě roviny. Za prvé, člověk, který má peníze investovány na kapitálových trzích, především tedy akciových,  ten už krizi pocítil poklesem hodnoty své investice. Lidé, kteří mají uloženy své peníze v bance, se nemusí obávat, že by o své finance přišli. Jsme přesvědčeni, že české banky jsou bezpečné a není důvod obávat se bankovních krachů. Navíc existuje pojištění vkladů.

Druhou rovinou je, jaké následky bude mít samotný pokles trhů. Ceny akcií jsou vždy dány tím, co se očekává, nikoliv tím, co existuje. Akcie šly dolů kvůli obecné nervozitě, jejich ocenění tedy není blízké realitě, ale je ovlivněno nervozitou na trhu. Je možné, že krize přeroste v ekonomickou recesi, což znamená, že dva kvartály za sebou bude záporný růst HDP. Nemusí to být ovšem ani takto výrazné. Stačí, když dojde k výraznému zpomalení ekonomiky, což běžný občan pocítí vyšší nezaměstnaností nebo pomalejším růstem platů. Důsledkem krize může být tedy i to, že se člověku povede hůře.

 

Určitě mohou.

Toto pojištění se týká bankovního vkladu. Pokud to je opravdu bankovní vklad, tak je pojištěná i právnická osoba. Firmy ale mívají své rezervy v bankách jako tzv. Treasury. Mají nakoupeny dluhopisy a státní pokladniční poukázky. To můžeme nabídnout i my svým movitějším klientům. Zajistíme jim nákup pokladničních poukázek ČNB, což je dnes nejbezpečnější způsob jak uložit peníze v českých korunách.

Ano. Platný limit se vztahuje na každý účet. V současnosti je limit 25 000 Euro, vláda jej ovšem plánuje zdvojnásobit.

Jsou obory, kterých se už současná situace dotkla. Například realitní trh, jenž čelí snížení poptávky. Ten je kromě toho také přímo ovlivněn bankovní krizí, která ztěžuje přístup k úvěrům a omezuje jejich poskytování. Dát dnes dohromady developerský projekt je podstatně složitější než dřív.

Živnostníci nejvíce pocítí případnou recesi, a to k ní nakonec ani nemusí dojít. Stačí, když spotřebitelé budou recesi očekávat. Je to ovlivněné médii. Pokud se v nich často omílají slova jako recese, krize, tak již vůbec nezáleží, zda tomu tak skutečně je. Už tyto zprávy recesi přivolávají, protože ta je ovlivněna tím, nakolik jsou spotřebitelé pozitivně naladěni utrácet. Jestliže změní své chování a budou si dávat velký pozor na své výdaje, dojde k recesi.

Už nyní k tomu částečně dochází. Lidé odkládají velké nákupy, jako je například pořízení nového auta, což má už nyní dopad na automobilky. Tedy živnostník, který prodává zboží, jehož nákup mohou spotřebitelé odkládat, může dopad recese silně pocítit.

Jak kdy a jak která. Obecně lze říci, že média toto téma zveličují. Vezměte si, že finanční instituce kvůli špatným hypotečním úvěrům, což byl počátek celé krize, prodělaly asi dva biliony dolarů. To je na jednu stranu závratná částka, avšak na kapitálových trzích lidé vlivem následné paniky přišli řádově ještě o větší částky. Zde sehrála média obrovskou roli. Burza je závislá na emocích, a když média budou stále tvrdit: „Je to špatné. Je to špatné.“, lidé na burze začnou prodávat a ceny akcií půjdou dolů.

Snižování úrokových sazeb je obecně cesta, jak zabránit anebo předejít krizi, protože to zlevňuje peníze do ekonomiky, a tím zvyšuje ochotu půjčovat si nejen u spotřebitelů, ale především u podniků. Ty mají díky tomu k dispozici levnější peníze, což je způsob, kterým je centrální banka může podpořit. Na druhou stranu je to jen jeden z nástrojů, které centrální banky mají, a účinnost tohoto nástroje se nesmí přeceňovat. Vzhledem k obrovským objemům aktiv, jež se obchodují na kapitálových trzích, je zásah centrální banky málo významný. Jsou to jenom takové kapky v moři. Ale díky za ně.

Já si myslím, že se to dá očekávat. Ale to rozhodnutí bude záviset na vývoji situace, a ten je nejasný. Možná už je ekonomika stabilnější, než byla před měsícem, ale možná je ještě celá řada kostlivců, které neznáme.

Lze říct, že jsou postiženy všechny ekonomiky, ale v míře jejich postižení lze nalézt rozdíly. Jedná se o řetězovou reakci. Původcem krize byly problémové hypotéky, což se týkalo jen vyspělých hypotečních trhů, především v USA a Velké Británii. Přes různě strukturované produkty investičního trhu se krize následně začala šířit dál. Jedním z velkých problémů bylo, že trh byl natolik netransparentní, že nikdo nevěděl, kdo ještě vlastní ty problematické investiční papíry, které zahrnují špatná aktiva z hypoték.

Spotřebitelé začali méně utrácet a ekonomiky zpomalily. To automaticky vedlo ke snížení ceny ropy, protože po ní rázem byla menší poptávka. Tím se krize přelila i do zemí, jež jsou závislé na ziscích z ropy. Jednotlivé ekonomiky jsou natolik provázané, že se nějakým způsobem krize dostane opravdu všude. Nelze říci, že by existoval stát, který by tímto nebyl postižen.

Může se určitě stát, že se někde situace ještě zhorší. My ani nevíme, jestli krize již kulminovala v celosvětovém měřítku. Možná, že  bude ještě hůře. To je opravdu ve hvězdách. Co se týče globální recese, tak zde se odhady analytiků liší. Nikdo přesně neví, zda to bude trvat ještě rok, nebo už to nejhorší máme za sebou.

To se odhadnout nedá. Jakékoliv odhady jsou opravdu jenom hádáním, nebo dohady. Dají se použít statistiky, které tvrdí, že akciové trhy nikdy nebyly v mínusu déle než deset let. Dlouhodobý růst v horizontu desítek let je to jediné, na co se člověk může spolehnout. Je přirozené, že akcie padají a zase rostou.

 

V první řadě je třeba říci, že ten člověk, jestliže věděl, že bude peníze za rok potřebovat, tak je neměl mít uloženy v akciích.

Jistě. Ale jak se zkracuje investiční horizont, tak je potřeba se o investici starat. To znamená, měnit alokaci peněz tak, aby se portfolio postupně stávalo konzervativnější a konzervativnější, protože akcie se mohou propadnout nebo vzrůst kdykoliv. Je to svým způsobem ruleta, nelze to dobře odhadnout. Dneska je pro takového člověka těžká rada. Já jsem pozitivně přesvědčený, že hodnoty akcií budou za rok výš, než jsou dnes, ale rozhodně to není možné brát jako investiční doporučení. Takovému člověku měla přijít rada od jeho poradce, který mu měl vysvětlit, že pokud se krátí investiční horizont, je třeba převést peníze z dynamičtějších fondů do konzervativnějších.

Osobně si myslím, že už přišel čas postupně začít investovat. Kdybych dnes vstupoval s hotovostí do akciových trhů, tak neinvestuji celou částku najednou, protože se v následujících měsících dají očekávat velké výkyvy. Tu hotovost bych rozdělil na třetiny a ty investoval postupně, abych zprůměroval náklady, za které kupuji. Může se stát, že díky tomu vydělám méně, ale taky se může stát, že nás ještě nějaký větší propad čeká, a v takovém případě je lepší nakupovat postupně.

Lidé fungují tak, že se vždy poučí, až když se stane nějaký průšvih. Tady je evidentní, že nezafungovala regulace finančních trhů. Došlo k obrovské netransparentnosti, kdy mnohé banky kupovaly cenné papíry, o kterých ani nevěděly, co se za nimi skrývá a jaká rizika mohou přinášet. Já si myslím, že regulace trhu, třeba i legislativní, jak už v USA či EU, se bude ubírat směrem ke zvýšení  tétotransparentnosti. Zde bych naopak možná viděl riziko „přeregulace“;  pokud je regulace příliš a mnoho věcí se zakáže, trh přestane fungovat efektivně. Je třeba, aby to zákonodárci do budoucna ve snaze zabránit podobné krizi s regulací „nepřehnali“. Nejlepší je poučit se z krizového vývoje. Dnes si nikdo žádný papír nekoupí, aniž by ho pořádně nezanalyzoval.