Krize a finanční plánování

Globální finanční krize, navzdory některým optimistickým komentářům, nadále trvá. Tato krize, která byla iniciována subprime hypotékami v USA, si již vybrala své oběti, z nichž asi nejznámější je investiční banka Lehman Brothers. Průběh současné krize se podobá průběhu rakoviny.  Po nálezu primárního ložiska se nyní setkáváme s jejími metastázemi po celém světě. Snad není u nás člověka, který by nevěděl o finančních problémech Řecka; informovanější vědí, že s problémy se potýkají i další země eurozóny – Španělsko, Portugalsko, Irsko... Ohrožena je také existence společné evropské měny.   

Zanechme dalšího popisu krize a zkusme se dotknout aspektů krize, které se týkají  finančního plánování.

Asi nejdůležitější událostí z pohledu finančního plánování byly problémy finanční skupiny – zřejmě i největší pojišťovací skupiny na světě- AIG (AMERICAN INTERNATIONAL GROUP), kam patřila v ČR působící společnost PRVNÍ AMERICKO- ČESKÁ POJIŠŤOVNA, a. s. (po problémech přejmenována na Amcico pojišťovna a. s.). Zajímavá je zejména skutečnost, že AIG se pyšnila nejvyšším možným kreditním ratingem  AAA (Standart&Poor’s), resp. Aaa (Moody’s).

Zpráva z roku 2003 od Standard & Poor´s uvádí: „Hodnocení AIG založeno na dobře rozloženém postavení společnosti na světovém trhu v oblasti životního a neživotního pojištění.“ Tehdejší  marketingový ředitel  AMCICO AIG Life K. Čvančara dodává: ,,Takové stabilní zázemí totiž dává naším zákazníkům finanční jistotu, která v současné době není všude samozřejmostí.“ Tato slova byla vyřčena v roce 2003. V roce 2008 už situace vypadala úplně jinak. Do doby, než bylo objeveno použití „nestandardních“ metod účetnictví v AIG, se tato společnost mohla chlubit nejvyšším ratingem, ovšem „objev nestandardního účetního postupu“ byl příčinou snížení ratingu pouze o jeden stupínek (AA+). Za rok 2008 se AIG povedlo vyrobit největší ztrátu na světě v historii ve výši zhruba 60 miliard USD. Přitom 5 let je ve finančním plánování velmi krátká doba. Dlužno podotknout, že AIG dodnes přežívá jen díky obrovské vládní pomoci ze strany státu USA.

Vrátíme se do Evropy. I Evropa má své finanční giganty, za zmínku stojí např. holandská ING Group, finanční skupina zabývající se bankovnictvím a pojišťovnictvím, u nás známá i pod názvem Nationale-Nederlanden životní pojišťovna. Ani tato finanční společnost se neobešla bez státní pomoci ve výši několika miliard EUR. 

Obě společnosti poskytují řadu produktů, které jsou hojně využívány finančními poradci na celém světě. Mnoho občanů v ČR se stalo klienty AIG právě z důvodu, že AIG byla nositelem nejvyššího ratingu (i když česká dceřiná pojišťovna asi nikoli). Selhání ratingu jsme mohli zaregistrovat i v případě americké společnosti Enron nebo u CDO, kde byly „schovány“ hypotéky s nízkou bonitou.

Jenže neexistuje jiný ukazatel, který by zájemci ukázal, jaká je schopnost dané společnosti splácet své závazky. Ve finančním plánování potřebujeme znát spolehlivost splácení všech finančních institucí, kde klienti ukládají své peníze– banky, pojišťovny a další finanční instituce, všude tam, kde klient není majitelem obhospodařovaných aktiv (běžné účty, spořící účty, termínované vklady, kapitálová životní pojištění, investiční životní pojištění, důchodová pojištění, garantované fondy, apod.).

V případě bankovních institucí můžeme do jisté míry spoléhat na výplatu z Fondu pojištění vkladů,  ale nelze spoléhat na dostatek prostředků ve fondu bez zásahu státu.

U pojišťoven, kde jsou uloženy prostředky klientů v investičních životních pojištěních, v kapitálových životních pojištěních, neexistuje pojištění těchto prostředků. Mnozí se mylně domnívají, že tuto funkci plní zajišťovny. Zajišťovny nijakým způsobem nejistí kapitálovou hodnotu v pojištěních, resp. hodnoty ve fondech životních pojištění. Zajišťovny se mohou podílet pouze na výplatě pojistných plnění při pojistných událostech. Se spořícími nebo investičními složkami pojištění nemají nic společného. Pojišťovna, resp. její klienti,  v případě problémů tak musí spoléhat pouze na stát.

Krize se silně podepsala i na výši zadlužení států. Dále je nutné také vzít v potaz, že záruky za bankovní vklady v případě mnoha států jsou prakticky nerealizovatelné, pokud by na ně došlo, výše bilančních sum některých bank jsou mimo možnosti států (např. Deutsche Bank). Je tedy otázkou, jak dalece ve finančním plánování na záruky států spoléhat.

Globální finanční krize způsobila velké kolísání na finančních trzích. Mnoho lidí, kteří měli zainvestováno, utrpělo nemalé ztráty i u investic, které trvaly několik let. U mnoha lidí, a to nejen v USA, byly znehodnocením části aktiv ohroženy penzijní plány. Není divu, že u mnoha lidí se zvýšila averze vůči riziku. Ovšem lidé jsou tímto vháněni do slepé uličky. Pokud se chtějí vyhnout tržnímu riziku (riziku ztráty hodnoty investice v důsledku kolísání cen na finančních trzích), vystavují se vyššímu kreditnímu riziku, kde zase, jak ukazují zkušenosti, investoři se nemohou příliš opírat o kreditní rating dané společnosti. Navíc opatření v oblasti řízení rizik finančních společností, která budou v důsledku krize přijata, se zcela jistě projeví na snížení výkonnosti investic v dlouhodobém horizontu. Jinými slovy, k dosažení požadovaného zhodnocení může být zapotřebí postoupení  vyššího tržního rizika. Ve výsledku jde o protichůdné požadavky.

V oblasti predikce vývoje trhů krize jasně ukázala, že teorie používané finančními společnostmi mají velmi omezenou platnost, dáli se vůbec hovořit o nějaké platnosti. Jednoduše řečeno, předvídat vývoj trhů jako celku lze jen s vysokou mírou neurčitosti.  

To vše ukazuje na nutnost sestavování finančních plánů, jejichž součástí jsou i investice, konzultací investic, s opravdovými odborníky, navíc v kontextu celé finanční situace domácnosti, aby nebyl ohrožen její chod v kritických situacích. Je nutné sledovat rizikovost finančních produktů nejen z pohledu tržních rizik, ale i z pohledu kreditního rizika- konstrukce daného finančního produktu a případné dosažitelnosti investice při problémech produktového domu. Vhodné jsou otevřené podílové fondy, kde investor zůstává majitelem aktiv, investiční společnost vykonává pouze obhospodařování prostředků ve fondech.

Krize podle mnohých odborníků nekončí, naopak můžeme očekávat další fáze vývoje. O to více je důležitější promýšlet investice, abychom nerozšířili řady postižených.

Jiří Hlisnikovský