K penzijnímu připojištění se státním příspěvkem met

Poradci často řeší problém s umístěním volných finančních prostředků, které klientovi přebývají po zaplacení všech výdajů.  V podstatě jde o finanční prostředky, z nichž by měl být vybudován finanční majetek klienta – rezervy na nenadálé události (samopojištění) a zejména pak na krytí spotřeby v postproduktivním věku, protože jak jsme si ukázali v minulých článcích, průběžný důchodový systém je již prakticky v koncích, pokud jde o zajištění dostatečné životní úrovně důchodců.

Co poradci (zprostředkovatelé) nabízejí? Stavební spoření, penzijní připojištění se státním příspěvkem,  investiční životní pojištění a pravidelné investice do podílových fondů.  Investičním životním pojištěním, které má prakticky jen nevýhody, jsem se již rovněž zabýval. Pokud např. pojišťovna uvede, že je investiční životní pojištění žádáno klienty, jde dle mého soudu o zavádějící a  nepravdivou informaci. Zájem mají poradci (zprostředkovatelé) díky tučným provizím, nikoli klienti, těm je v podstatě investiční životní pojištění vnuceno. V dalším se soustředím na produkt penzijní připojištění se státním příspěvkem.

Klienti se mohou stát tzv. účastníky, pokud uzavřou smlouvu s některým penzijním fondem. Smlouvu uzavírají do 60 let věku. Pokud jde o osoby starší 55 let, pak min. doba spoření prostřednictvím penzijního fondu je 5 let, pokud nejde o invalidy.

Pro účastníky by měl být přínosem zejména státní příspěvek, který je vyplácen k příspěvku účastníka a jeho výše je od 50 Kč měsíčně (příspěvek 100 Kč měsíčně) do 150 Kč měsíčně (k příspěvku 500 Kč a více). Ovšem jde o prostředky vyplácené ze státního rozpočtu, tzn. kdyby všichni byli účastníky penzijního připojištění a dostávali stejný příspěvek, zjednodušeně by se dalo říci toto: všichni zároveň ve svých daních na tyto příspěvky odváděli peníze. Nejde tedy o zcela systémové řešení, spíše motivační. V minulosti jsme si také ukázali, že na stáří budeme potřebovat finanční majetek v  řádech miliónů korun. Ovšem motivační účel příspěvku a jeho výše vedou k  nejzastoupenější  spořené částce od 100 Kč do 1000 Kč měsíčně. Což je nedostačující a penzijní připojištění tak vlastně neplní svou roli.

Důležité je zmínit rizika spoření v penzijních fondech. Nejde o bankovní subjekty a prostředky v penzijních fondech nejsou klasifikovány jako vklady. Prostředky účastníků nejsou tedy pojištěny dle platné legislativy. Navíc legislativa umožňuje penzijním fondům vést netransparentní účetnictví. Je pak obtížné porovnat penzijní fondy, samotné připsané zhodnocení nereflektuje kvalitu hospodaření fondu.

Další nevýhodou se ukazuje skutečnost, že nejsou v penzijních fondech rozlišovány prostředky s kratším investičním horizontem (starších účastníků) a prostředky s delším investičním horizontem (mladších lidí). Pak nelze investovat s ohledem na investiční horizont a většina prostředku fondů je investována spíše konzervativně s velmi negativním dopadem na celkové zhodnocení finančních prostředků. V neposlední řadě nemají penzijní fondy potřebné zázemí na vyplácení anuit (doživotních, garantovaných apod.). Celkově se tedy dá říci, že jde o dost nepovedený krok ze strany státu, který ani v nejmenším nesplnil svou úlohu.

V následujícím grafu máme porovnání míry zhodnocení v % p.a. při různé výši příspěvku do penzijního fondu.

Graf obsahuje míry výnosu pro měsíční příspěvky ve výši 100 Kč, 500 Kča 1500 Kč při připsaném zhodnocení 2% nebo 0% v závislosti na délce spoření.  Pro doplnění graf obsahuje míru zhodnocení příspěvku 3000 Kč měsíčně.  Zhodnocení 2% se může zdát nízké, ovšem neprůhledné účetnictví penzijních fondů, kde se skrývají náklady na provize a jiné výdaje v kontextu investiční politiky p. fondů a budoucí možné inflace, není úplně nereálné. Nulové zhodnocení pak odpovídá skutečnosti, že účastníci musí obdržet od fondu alespoň vložené prostředky.

Význam míry výnosu se ukazuje na porovnání s mírou výnosu pravidelných investic do fondů, kterou znázorňuje šedá oblast. Jedná se o investice do vyváženého až dynamického portfolia.

Z grafu jasně vyplývá, že penzijní připojištění se státním příspěvkem se nehodí pro zajištění finančních prostředků na stáří. Zajímavou míru zhodnocení (díky státnímu příspěvku) má ukládání do deseti let trvání (tj. pro účastníky ve věku 50 let a více) a při nižších měsíčních příspěvcích (do 500 Kč měsíčně), což ovšem nesplňuje požadavek shromáždění řádově miliónů Kč na důchod. Pro příspěvek 3000 Kč měsíčně už může být zase vhodnější z pohledu zhodnocení spořicí účet v bance s pojištěním vkladů než penzijní fond.

Porovnání je doplněno mírou zhodnocení ve stavebním spoření, které je dalším produktem se státním příspěvkem. V grafu jsou průběhy označeny CC a výši cílové částky v tisících Kč. Vidíme, že zhodnocení 1500 Kč měsíčně je vyšší ve stavební spořitelně, navíc jsou prostředky zde pojištěny jako v kterékoli jiné bance.

Přesto nelze penzijní připojištění jednoznačně odsoudit jako nevhodné. Pro čerpání zaměstnaneckých příspěvků jde o velmi vhodný produkt.

Po přečtení předchozích odstavců logicky vyvstává otázka, jaké produkty požít pro zajištění slušné životní úrovně ve stáří. Ale o tom někdy příště.

Ing. Jiří Hlisnikovský

manažer pojišťovacích služeb

telefon: 602 285 537

e-mail: jiri.hlisnikovsky@sophia.cz