Jak se dělá kapitalismus?

Amerika byla odjakživa považována za líheň moderního kapitalismu, svobodného trhu a stala se synonymem slova business. Manažeři z celého světa studovali na prestižních amerických obchodních školách a ikony jako Ford či Welsh jsou symboly amerického manažerského úspěchu. Image Ameriky ale v poslední době doznal několika ran v podobě bubliny na technologických akciích a poté nemovitostní bubliny, která vyústila v největší finanční krizi v poválečném období. Mnoho znalých lidí začalo pochybovat, zda je statut USA dlouhodobě udržitelný a zda není čas se začít dívat více směrem na východ. Tito lidé mají v mnohém pravdu, všechna impéria dříve nebo později skončí (jako Římská říše, Britské impérium, Sovětský svaz,…). Co bude v budoucnu je těžké říct, jedno je však jisté. V Americe se stále praktikuje kapitalismus nejhrubšího zrna. Byť tento „guerilla“ kapitalismus byl na Wall Street fenoménem hlavně v osmdesátých letech (jak je krásně vykresleno Michalem Douglasem hrajícím Gordona Gekka v oscarovém filmu originálně pojmenovaném právě Wall Street) i dnes nalezneme minimálně jednu firmu, která se nebojí překročit kteroukoli etickou a skoro i zákonnou linii pro pár (miliard) dolarů. Jak mnozí z vás jistě pochopili, tento článek bude o Goldman Sachs.

Goldman Sachs byla založena v roce 1869 německými imigranty panem Marcusem Goldmanem a jeho vnukem Samuelem Sachsem. Od počátku se zabývali brokerskými službami a později se začali věnovat i fúzím a akvizicím. Aby člověk pochopil, jak Goldman Sachs funguje, musí také vědět, že je to naprosto jedinečná firma.   Jedná se o nejziskovější investiční banku na světě a průměrný zaměstnanec dostane asi půl milionu dolarů ročně na bonusech, tato firma má také nejsilnější lobby ve státních organizacích vůbec. Předposlední americký ministr financí Henry Paulson byl CEO společnosti. Ministr financí za prezidenta Clintona, Robert Rubin, byl v Goldman Sachs 26 let na vysokých pozicích. Bývalí zaměstnanci jsou i na takových pozicích, jako je guvernér státu New Jersey, ředitelé kanadské a italské centrální banky, ředitel Světové banky, ředitel newyorské burzy a rovněž se vyskytují v čele dalších významných amerických či jiných bank (AIG, bývalé Merrill Lynch, Citigroup…). Výčet by mohl pokračovat. Díky těmto „chapadlům“ po celém finančním a politickém světě jeden americký komentátor řekl o Goldman Sachs, že jsou „obrovská upíří chobotnice přisátá na tvář lidstva“. Jakkoli pejorativně toto pojmenování vyznívá, našli bychom zde spoustu pravdy.

Goldman Sachs má v posledních circa 80 letech výnosný dar se připlést vždy tam, kde je možné vydělat ohromné množství peněz. Na tom by nebylo až tak nic zvláštního, zvláštní je však způsob, jakým těchto zisků dosahují. Stopy po této firmě bychom totiž nalezli v podstatě ve všech dosavadních finančních bublin, jež na burzách vznikly. Goldmanům, jak se jim často přezdívá, se vždy podařilo různými více či spíše méně legálními způsoby vyhnat ceny akcií či jiných aktiv do přehnaných výšin a pořádně na tom vydělat,  těsně před propadem tyto akcie „vyložit“ na nic netušící investorskou veřejnost, která má tendenci naskakovat do rozjetého akciového vlaku vždy v tu nejméně vhodnou chvíli. Nejinak tomu bylo i v poslední krizi. Americká ekonomika byla v prvním desetiletí tohoto milénia v boomu a podobně tomu bylo i na trhu nemovitostí. Ceny domů se mezi lety 2000 a 2006 v podstatě zdvojnásobily. Nemalý podíl na tom měla inovace ve finančním průmyslu, díky které dostal (bez větší nadsázky) hypotéku úplně každý, kdo se uměl alespoň částečně podepsat. To vše díky speciálním dluhovým instrumentům, takzvaným CDO. Netřeba se nořit do hloubky. Pointa celého CDO je v tom, že velice kvalitní hypotéky od bonitních klientů se spojovaly dohromady s hypotékami velmi nekvalitních klientů, poté se jako balík  ve velkém prodávaly institucionálním investorům a hedge fondům. V tomto systému ucítili Goldman Sachs šanci a během krátké chvilky se stali největším emitentem těchto dluhopisů.Ve firmě však pracují velice chytří lidé, kteří věděli, že tyto časované bomby musí dříve nebo později explodovat, a tak podnikli dva zásadní kroky. Zaprvé se pojistili proti propadu hodnoty CDO skrze derivátové transakce, především u AIG. Zadruhé začali koncem roku 2006 na trhu sázet na pokles hodnoty nemovitostí, hypoték a potažmo i CDO. Tím efektivně vydělali trojnásob.  Prodávali totiž CDO svým klientům s tím, že se jedná o super moderní a bezpečný investiční instrument, dále se pojistili proti propadu a  neposledně  na trhu s pákou sázeli na to, že tyto instrumenty ztratí na hodnotě. Někteří  mluví o  etickém rozporu. Já to však , nazývám podvodem. Prodávat lidem něco, o čem mám informaci, že je to nekvalitní, a přesto tuto informaci při prodeji nesdělím, je prostě a jednoduše nezákonné (dle amerického práva platného v dané době). Existuje několik soudních sporů s Goldman Sachs, zatím bez výsledku.

Zde však um této společnosti ani zdaleka nekončí. V době, kdy se celý finanční systém potápěl, Lehman Brothers zkrachovali, AIG, Fannie Mae a další gigantické instituce byly zachráněny za vteřinu dvanáct a ostatní se modlili o přežití, vyšli Goldman Sachs opět jako největší vítězové.  Jak jsem již zmiňoval, firma byla pojištěna na krach hypotečních cenných papírů u AIG, největší pojišťovny světa. Pojištění však platí jen do té doby, dokud existuje samotná pojišťovna. To však v říjnu 2008 nebylo ani zdaleka jisté. Americká vláda tehdy dvakrát během měsíce zachraňovala AIG se sumou okolo 80 miliard dolarů a ani tehdy většina institucí nedostala své pohledávky. Avšak Goldman Sachs (spolu se Sociéte Generale) dostali 100% toho, co jim AIG dlužila, což v jejich případě bylo více než 13 miliard dolarů (přitom ve stejnou chvíli na trhu sázeli na krach AIG). Proč zrovna oni, ze stovky věřitelů, asi není třeba vysvětlovat. Goldman Sachs zároveň dostali přes noc svolení transformovat se z investiční banky na bankovní holding a získali tak přístup ke stovkám miliard dolarů od centrální banky (tradičně proces trvající týdny). Dnes je více než jasné, že bez těchto prostředků daňových poplatníků by Goldman Sachs velmi pravděpodobně neexistovali. Všichni vědí, co následovalo. Trhy začaly růst, obnovila se aktivita na dluhopisovém trhu a Goldman Sachs měil jeden z nejziskovějších let vůbec. Přišel konec roku 2009 a Goldman Sachs hrdě oznámili, že bonusy za uplynulý rok budou činit cca 600 tisíc dolarů na zaměstnance (pro více než 50 tisíc zaměstnanců!!!). To pochopitelně vyvolalo protest ze strany Kongresu a veřejnosti, nicméně společnost reagovala podrážděně s tím, že přece dělají (cituji) „božskou práci“ a   bonusy si jednoznačně zaslouží.  Ostatně nejsou daleko od pravdy. To co dokážou oni, nedokáže vskutku nikdo jiný. Kapitalismus je přece (alespoň dle Goldman Sachs) o tom přežít a vyhrát. Jak se k tomu dopracovat je vedlejší.

Velmi pravděpodobně i ostatní banky fungovaly velice podobně a Goldman Sachs tak nejsou jedinými bandity současného kapitalismu, nicméně arogance a nekalé praktiky je dostaly do popředí mediální pozornosti. Nepomohly jim ani transakce okolo řeckého dluhu, kdy se pomocí speciálně vytvořených finančních instrumentů Řecku podařilo ukrýt před statistiky velký kus státního dluhu. Poradce jim dělali  Goldman Sachs (kteří,  ve stejnou chvíli spekulovali na pokles ceny řeckých dluhopisů a krach země). Ostatně, člověk v řecké vládě zodpovědný za emisi státních dluhopisů pracoval v Goldman Sachs.

Jan Mynář

Investiční manažer

Tel: 602 666 698

e-mail: jan.mynar@sophia.cz