Co se zlatem?

V poslední době se médiích roztrhl pytel s články na téma zlato. Cena zlata překonává rekordy a někteří analytikové se překovávají v odhadech budoucích cen zlata. Jsou tyto předpovědi reálné? Nebo jde jen o další bublinu, na které si začínáme pomalu zvykat? Proč je zlato tím, čím je?

Se zlatem se setkal každý. Zlatem jsou obloženy honosné interiéry královských sídel a nejvýznamnějších chrámů, ze zlata jsou korunovační klenoty, i manželské „ano“ je zpravidla doprovázeno nasazením zlatých prstenů. Určitě se shodneme, že v těchto případech není zlato jen symbolem bohatství, ale i trvalosti, nadčasovosti a zároveň krásy.

Zlato je komoditou, která se v průběhu historie vyprofilovala jako nejvhodnější pro plnění funkce peněz. Jako peníze kdysi lidé používali ledacos. Obilí, mušličky, plátno, v nacistických koncentračních táborech funkci peněz plnily cigarety. Od peněz se požaduje hlavně možnost směny za cokoli. Zlato má několik vlastností, které zřejmě přispěly k jeho všeobecné akceptaci. Např. na rozdíl od cigaret zlatu nevadí, když se namočí ve vodě. Dokonce většina kyselin zlato nerozpouští, zlato neoxiduje. Zlatu můžeme dávat různé tvary, je celkem jednoduše tavitelné. Není problém přetavit zlaté mince na jiné nebo na zlaté cihly. Po přetavení není možné dohledat původ zlata (dnešní moderní metody sice umožňují odhadnout původ zlata, ale velmi omezeně, např. ve Švýcarsku je uloženo v trezorech bank mnoho zlata se zvýšeným obsahem rtuti, má se za to, že může jít o zlato ze zubů obětí nacistických koncentračních táborů).  Máme-li zlatý šperk, původ použitého zlata může být od Klondike po JAR, od zákonného původu po zlato z loupeže zlatých státních pokladů nacisty. Světový trh zlata pracuje s jakýmkoli zlatem.

Přesto má zlato i nevýhody. Můžeme se zmínit o dvou. První nevýhodou je poněkud vyšší hodnota i malého množství zlata. Platit za rohlíky nebo pivo zlatem by bylo značně nepraktické. Další nevýhodou je vysoká hustota zlata. Lidé našli řešení – po uložení zlata bylo vydáno potvrzení o uložení zlata v papírové podobě. A máme na světě podobu zlatem krytých papírových peněz. Za zmínku stojí v této souvislosti první papírové peníze na světě, které byly použity v Číně za dynastie Tang (618 – 907), které zlatem kryty nebyly a mají tak paradoxně blíže k dnešní podobě peněz nekrytých zlatem.

Nejznámější a nejpoužívanější měnou na světě je stále zřejmě americký dolar (USD). Svou pozici si vybudoval jednak silou ekonomiky USA, jednak politickou stabilitou USA, díky kterým si mohl dovolit dlouho držet směnitelnost za zlato. Tento stav podpořila i druhá světová válka. Zlatem za dodávky pomoci platila USA nejen Velká Británie. Existuje podezření, že v USA skončily stovky tun zlata nakradené Japonci během 2. světové války zejména v Číně (oficiálně toto zlato nebylo nikdy nalezeno). Zlatem platila ČSR Velké Británii za letouny, ve kterých bojovali naši piloti na straně Spojenců. Také si možná vybavujete nějaký text, kde bylo napsáno zhruba toto: „bylo zaplaceno tolik a tolik ve zlatě“, což mělo vyjadřovat zaplacení něčím trvalejším, než jen obyčejnými papírovými penězi.

Pokud porovnáte dnešní hodnotu papírových peněz např. z dob První republiky nebo Rakouska a hodnotu kovových peněz, určitě dostanete daleko více peněz za mince zlaté nebo stříbrné než za papírové se stejným nominálem (kromě sběratelských vyjímek). „Hodnota“ papírových peněz totiž stojí jen a pouze na autoritě, která je vydala. Pokud autority už neexistují, jimi vydané papírové peníze mají (pokud vůbec) pouze sběratelskou hodnotu. Podobně dopadly akcie, které jsou mnohdy působivou dekorací visící zarámované na zdech.

Zlato mělo fixní kurz v dolarech (nebo dolar v množství zlata?) – před koncem krytí zlatem to bylo $35/oz. Směnitelnost dolaru za zlato skončila v roce 1971. Proč se tak stalo? Možnými příčinami byl ekonomický růst „hospodářského zázraku“ Spolkové republiky Německo a i Japonska, jejichž export začal vytlačovat americkou produkci a ve výsledku by způsobil přesun zlata do SRN a Japonska. Svou roli mohla hrát i válka ve Vietnamu. Důsledky tohoto kroku jsou patrné na grafu. Vidíme několikeré snížení množství zlata kryjící jeden dolar až po opuštění zlatého standartu v roce 1971. 

Po roce 1971, kdy skončila konvertibilita dolaru a zlata, vidíme jednak propad hodnoty dolaru, jednak velký nárůst množství peněžní zásoby umožněný odpoutáním dolaru od zlata. Pro nás je podstatný propad hodnoty dolaru, protože prostředky uložené lidmi např. na stáří začaly ztrácet hodnotu.

Na následujícím grafu vidíme kurz zlata od roku 1975. Poslední dlouhodobý růst zlata začal během krize dotcom a trvá dodnes.

Jak tedy nahlížet na zlato? Většina z nás si vybaví odprodej zásob zlata a stříbra, který provedla ČNB v 90. létech minulého století. Ve zdůvodnění se uvádělo, že zlato ztratilo svou funkci. Je tedy růst cen zlata bublinou?

Záleží na tom, jak budou finanční trhy vnímat zlato. Zatímco peníze vydávané autoritami stojí a padají se svými autoritami (a jak víme – nic netrvá věčně), zlato představuje stálou hodnotu, kterou potvrzuje historie. Ovšem může se stát, že po určitou dobu hodnota zlata významně klesne. Ale zkušenost ukazuje, že jen dočasně.

Jakým způsobem uložit část finančního majetku do zlata, o tom si povíme někdy příště.

Ing. Jiří Hlisnikovský

manažer pojišťovacích služeb

telefon: 602 285 537

e-mail: jiri.hlisnikovsky@sophia.cz