Jak neprodělat na pojištění
Většina lidí dnes už ví, že by měla být pojištěna proti četným rizikům, která život přináší. Značná část veřejnosti ale stále nemá představu, na co všechno a za jakých podmínek by měla být pojištěna. Běžně se tak stává, že když dojde k nepříjemné události, tak občan se zděšením zjistí, že právě na tuto událost ve skutečnosti pojištěn nebyl, případně byl pojištěn na malou částku, která nepokryje jeho nároky. Na druhou stranu ještě častější jsou situace, kdy jsou lidé pojištěni na nesmyslně vysoké částky, což je každý měsíc stojí nemalé peníze vynaložené na pojistné. Jak by tedy měl člověk správně postupovat při sjednávání pojistné smlouvy?
„Pojištění pro případ smrti by měli být lidé, na kterých je někdo existenčně závislý a také lidé, kteří mají nějaký dluh. Kdyby se někomu takovému stala tragická událost, tak v rámci dědického řízení ten dluh spadne na jeho dědice,“ vysvětluje Jiří Hlisnikovský ze SOPHIA FINANCE. Pojištění pro případ smrti naopak nemá praktický význam pro mladé lidi, kteří ještě nemají děti a nejsou zatíženi hypotékou. Stejně tak pozbývá smyslu u lidí, kteří mají splaceny všechny své velké půjčky a jejichž děti se už o sebe dokážou postarat samy.
To ale neznamená, že by mladí bezdětní lidé měli zcela pustit pojištění z hlavy. „Jakmile se člověk stane výdělečně činným, tak by měl být pojištěn pro případ plné invalidity, protože ta může potkat opravdu každého,“ varuje Jiří Hlisnikovský. „Plná invalidita může vzniknout následkem úrazu nebo nemoci. U mladých lidí převažuje první příčina, u lidí nad 30 let se jedná ve větší míře o následky nemocí. Samozřejmě se to může doplnit pojištěním trvalých následků způsobených úrazem, protože mezi zdravým stavem a plnou invaliditou je částečná invalidita, na kterou se to pojištění plné invalidity nevztahuje. Zvlášť u mladých lidí je četnost úrazů poměrně vysoká, takže pro ně toto pojištění má svůj význam.“
„Určit správnou výši pojistné částky není zase tak jednoduché,“ pokračuje Jiří Hlisnikovský. „Jestliže má klient dnes třicet let a půjde do důchodu v pětašedesáti, tak počítá, že za tu dobu vydělá nějaký balík peněz. V případě, že se v těch třiceti letech stane plně invalidním, klesne mu příjem pouze na invalidní důchod. To znamená, že rozdíl mezi plánovaným příjmem a výší invalidního důchodu by měla být výše pojistné částky. Nicméně, je to drahé pojištění a každý člověk je navíc pojistitelný jen do určité doby. S věkem přicházejí zdravotní komplikace, které mohou zabránit uzavření pojistky, protože pojišťovna klienta kvůli jeho zdravotnímu stavu odmítne. Pokud se klientovi ve vyšším věku podaří uzavřít smlouvu, platí podstatně vyšší pojistné. Nejlepší je tedy pojistit se hned.“
Jiří Hlisnikovský zdůrazňuje, že by neměly být přehlíženy ani další možnosti zajištění, například pojištění občanské odpovědnosti: „Vezměte si, že pokud řídíte auto, tak to auto má zákonnou pojistku, která, pokud je rozumně nastavena, by měla pokrýt škodu, kterou tím autem můžete způsobit. V okamžiku, kdy jedete na kole, tak nejste kryti žádným zákonným pojištěním. Přesto ale můžete způsobit třeba nehodu automobilu, který má cenu tři miliony, protože jeho řidič kvůli vaší chybě strhne řízení na stranu a havaruje. Za tu škodu na autě poté budete jako viník nehody odpovědný vy.“
Častou chybou, které se lidé dopouštějí, je podhodnocení u pojištění domácnosti. Stává se, že když se lidé nastěhují do nového bytu, tak uzavřou pojištění zhruba na částku, která odpovídá aktuální hodnotě vybavení bytu. Postupem let si vybavení bytu dále doplňují a když se deset let po uzavření smlouvy stane, že vyhoří nebo je vykradou, pojišťovna jim vyplatí jen částku, která byla uvedena ve smlouvě. Přitom hodnota věcí uložených v bytě se mezitím mohla klidně zdvojnásobit. Pojistné smlouvy je tedy nutné neustále přizpůsobovat aktuální životní situaci.
Poslední dobou se stává módou uzavřít si investiční životní pojištění a v jeho rámci skloubit pojištění pro případ smrti, všemožná připojištění a ještě investice. Otázkou je, zda je tento postup pro klienta opravdu nejvýhodnější. „Nejdůležitějším kritériem je nákladovost investičního životního pojištění,“ říká Jiří Hlisnikovský. „Většinou vychází levněji kombinace rizikového pojištění a investic do fondů, nicméně v poslední době se objevují levná nízkonákladová investiční životní pojištění, která se pomalu začínají vyrovnávat přímým investicím do fondů. Je ale třeba nezapomínat, že veškeré prostředky, které jsou na životních pojištěních v rezervách, jsou majetkem pojišťovny, kdežto pokud má klient peníze ve fondech, tak jsou vždy jeho majetkem. V případě krachu pojišťovny nemusí klient z naspořených prostředků dostat ani korunu.
Toto jsou tedy základní věci, které by měl každý klient v otázce pojištění zvážit. Ideální samozřejmě je, když klient konzultuje své potřeby s poradcem, který mu dokáže vhodně poradit. Nejlepší je najít takového poradce, který je nezávislý na příjmu z provizí od pojišťoven a není tedy hnán touhou na klientovi vydělat,“ radí na závěr Jiří Hlisnikovský.
Ing. Jiří Hlisnikovský
Manažer pojišťovacích služeb
e-mail: jiri.hlisnikovsky@sophia.cz
telefon: 602 285 537
„Pojištění pro případ smrti by měli být lidé, na kterých je někdo existenčně závislý a také lidé, kteří mají nějaký dluh. Kdyby se někomu takovému stala tragická událost, tak v rámci dědického řízení ten dluh spadne na jeho dědice,“ vysvětluje Jiří Hlisnikovský ze SOPHIA FINANCE. Pojištění pro případ smrti naopak nemá praktický význam pro mladé lidi, kteří ještě nemají děti a nejsou zatíženi hypotékou. Stejně tak pozbývá smyslu u lidí, kteří mají splaceny všechny své velké půjčky a jejichž děti se už o sebe dokážou postarat samy.
To ale neznamená, že by mladí bezdětní lidé měli zcela pustit pojištění z hlavy. „Jakmile se člověk stane výdělečně činným, tak by měl být pojištěn pro případ plné invalidity, protože ta může potkat opravdu každého,“ varuje Jiří Hlisnikovský. „Plná invalidita může vzniknout následkem úrazu nebo nemoci. U mladých lidí převažuje první příčina, u lidí nad 30 let se jedná ve větší míře o následky nemocí. Samozřejmě se to může doplnit pojištěním trvalých následků způsobených úrazem, protože mezi zdravým stavem a plnou invaliditou je částečná invalidita, na kterou se to pojištění plné invalidity nevztahuje. Zvlášť u mladých lidí je četnost úrazů poměrně vysoká, takže pro ně toto pojištění má svůj význam.“
„Určit správnou výši pojistné částky není zase tak jednoduché,“ pokračuje Jiří Hlisnikovský. „Jestliže má klient dnes třicet let a půjde do důchodu v pětašedesáti, tak počítá, že za tu dobu vydělá nějaký balík peněz. V případě, že se v těch třiceti letech stane plně invalidním, klesne mu příjem pouze na invalidní důchod. To znamená, že rozdíl mezi plánovaným příjmem a výší invalidního důchodu by měla být výše pojistné částky. Nicméně, je to drahé pojištění a každý člověk je navíc pojistitelný jen do určité doby. S věkem přicházejí zdravotní komplikace, které mohou zabránit uzavření pojistky, protože pojišťovna klienta kvůli jeho zdravotnímu stavu odmítne. Pokud se klientovi ve vyšším věku podaří uzavřít smlouvu, platí podstatně vyšší pojistné. Nejlepší je tedy pojistit se hned.“
Jiří Hlisnikovský zdůrazňuje, že by neměly být přehlíženy ani další možnosti zajištění, například pojištění občanské odpovědnosti: „Vezměte si, že pokud řídíte auto, tak to auto má zákonnou pojistku, která, pokud je rozumně nastavena, by měla pokrýt škodu, kterou tím autem můžete způsobit. V okamžiku, kdy jedete na kole, tak nejste kryti žádným zákonným pojištěním. Přesto ale můžete způsobit třeba nehodu automobilu, který má cenu tři miliony, protože jeho řidič kvůli vaší chybě strhne řízení na stranu a havaruje. Za tu škodu na autě poté budete jako viník nehody odpovědný vy.“
Častou chybou, které se lidé dopouštějí, je podhodnocení u pojištění domácnosti. Stává se, že když se lidé nastěhují do nového bytu, tak uzavřou pojištění zhruba na částku, která odpovídá aktuální hodnotě vybavení bytu. Postupem let si vybavení bytu dále doplňují a když se deset let po uzavření smlouvy stane, že vyhoří nebo je vykradou, pojišťovna jim vyplatí jen částku, která byla uvedena ve smlouvě. Přitom hodnota věcí uložených v bytě se mezitím mohla klidně zdvojnásobit. Pojistné smlouvy je tedy nutné neustále přizpůsobovat aktuální životní situaci.
Poslední dobou se stává módou uzavřít si investiční životní pojištění a v jeho rámci skloubit pojištění pro případ smrti, všemožná připojištění a ještě investice. Otázkou je, zda je tento postup pro klienta opravdu nejvýhodnější. „Nejdůležitějším kritériem je nákladovost investičního životního pojištění,“ říká Jiří Hlisnikovský. „Většinou vychází levněji kombinace rizikového pojištění a investic do fondů, nicméně v poslední době se objevují levná nízkonákladová investiční životní pojištění, která se pomalu začínají vyrovnávat přímým investicím do fondů. Je ale třeba nezapomínat, že veškeré prostředky, které jsou na životních pojištěních v rezervách, jsou majetkem pojišťovny, kdežto pokud má klient peníze ve fondech, tak jsou vždy jeho majetkem. V případě krachu pojišťovny nemusí klient z naspořených prostředků dostat ani korunu.
Toto jsou tedy základní věci, které by měl každý klient v otázce pojištění zvážit. Ideální samozřejmě je, když klient konzultuje své potřeby s poradcem, který mu dokáže vhodně poradit. Nejlepší je najít takového poradce, který je nezávislý na příjmu z provizí od pojišťoven a není tedy hnán touhou na klientovi vydělat,“ radí na závěr Jiří Hlisnikovský.
Ing. Jiří Hlisnikovský
Manažer pojišťovacích služeb
e-mail: jiri.hlisnikovsky@sophia.cz
telefon: 602 285 537