Hypoteční úvěr a společné jmění manželů

V současné době je jedním z nejrozšířenějších způsobů financování koupě nemovitosti, její rekonstrukce či výstavby financování prostřednictvím hypotečního úvěru. Jaké následky s sebou nese uzavření takovéto smlouvy o hypotečním úvěru jedním či oběma manželi za trvání manželství popřípadě jedním z manželů před jeho uzavřením? A jaký má vliv zánik manželství na další trvání hypotéky? V rámci dnešního tématu se budeme zabývat vztahem hypotečního úvěru a společného jmění manželů. Odpovědi na tyto otázky, jakož i na mnohé další tak naleznete v tomto článku.

Nejprve si stručně shrňme, co je podstatou hypotečního úvěru. Dle ust. 28 odst. 3 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech se hypotečním úvěrem rozumí úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, a to i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Aby se tedy jednalo o hypoteční úvěr, je nutné, aby bylo ve prospěch banky, se kterou uzavřete smlouvu a poskytnutí hypotečního úvěru, zřízeno zástavní právo k nemovitosti. Splacení hypotečního úvěru je totiž zástavním právem k nemovitosti zajištěno ze zákona.

A nyní něco málo ke společnému jmění manželů. Společné jmění manželů jakožto zvláštní druh spoluvlastnictví vzniká dnem, kdy došlo k platnému uzavření manželství. Od tohoto okamžiku již manželé nenabývají každý do jejich výlučného vlastnictví. Majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, jakož i závazky které jednomu nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství se totiž stávají předmětem společného jmění manželů. Z této obecné zásady existují výjimky, avšak zabývat se jimi není účelem tohoto článku.

Pokud tedy dojde k uzavření smlouvy o hypotečním úvěru a k jeho poskytnutí, byť jen jedním z manželů avšak za trvání manželství, spadá zpravidla tento závazek do jejich společného jmění manželů. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, pak plní oba manželé společně a nerozdílně, tzn. jsou společnými dlužníky. Banky poskytující hypotéku však většinou vyžadují, aby žádost o poskytnutí hypotečního úvěru podávali a smlouvu o hypotečním úvěru podepisovali oba manželé společně. Tímto způsobem se kryjí pro případ, že by manžel, který by o půjčku nežádal a smlouvu o hypotečním úvěru neuzavřel, v budoucnu tvrdil, že k nakládání se společným majetkem tímto způsobem nedal svému manželovi souhlas a tím se pokoušel uniknout povinnosti půjčené peníze bance splatit. Obecně je ale však možné říci, že hypotéka spadá do společného jmění manželů vždy, s výjimkou případů, kdy smlouvu o hypotečním úvěru uzavřel jen jeden z manželů ještě před uzavřením manželství nebo kdy byl rozsah společného jmění manželů příslušným způsobem ještě před vyřízením hypotečního úvěru, resp. před uzavřením smlouvy o hypotečním úvěru, zúžen.

Problém může nastat v případě, kdy dojde k rozvodu manželství či toto zanikne jiným způsobem. Společné jmění manželů je vázáno na trvání manželství a se zánikem manželství proto zaniká. V případě, že společné jmění manželů zaniká, je vždy nutné provést jeho vypořádání. Výše hypotéky a doba jejího splácení představuje v případě zániku manželství značný závazek o jehož vypořádání je však třeba vždy nějakým způsobem rozhodnout. Ideální v takové situaci samozřejmě je, když jsou manželé schopni dohodnout se, jak s tímto závazkem naloží a k vypořádání společného jmění manželů tak dojde na základě dohody uzavřené mezi manželi. Nedojde – li k dohodě, vypořádá společné jmění manželů na základě žaloby podané jedním z manželů soud či v krajním případě může dojít k vypořádání na základě zákonné domněnky.

Dohoda o vypořádání společného jmění manželů je dvoustranný právní úkon, který upravuje vztahy pouze mezi manželi s tím, že ať již si majetek či společné závazky rozdělí mezi sebe jakkoliv, nesmí taková dohoda omezit věřitelská oprávnění třetích osob (v tomto případě banky). Tento závěr vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, který ve své argumentaci zastává názor, že vzhledem ke znění ust. § 150 odst. 2 občanského zákoníku, nesmí být práva věřitelů dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčena. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně, jak jsme již ostatně uvedli výše. Manželé tedy mají postavení solidárních dlužníků a věřitel je oprávněn požadovat celé plnění na kterémkoli z nich. Protože práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena, musí tedy věřiteli zůstat i po účinnosti dohody o vypořádání společného jmění a tedy i po zániku manželství, v níž se jeden z manželů zavázal společný dluh splnit sám, zachováno jeho právo požadovat na kterémkoli z (bývalých) manželů splnění celého závazku. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že v rámci dosažené dohody se sice jeden z bývalých manželů může druhému zavázat, že společný závazek (např. vrátit dluh z půjčky) splní sám, ale taková dohoda nemá právní účinky navenek, tj. vůči třetím osobám.  Nelze ovšem přehlédnout její dosah v právním vztahu mezi bývalými manžely. Vzhledem k této skutečnosti tedy může nastat situace, kdy v případě, že bývalý manžel, který se v dohodě o vypořádání společného jmění manželů zavázal splácet hypoteční splátky, tyto z nějakého důvodu neplatí nebo platit přestane, bude věřitel jednotlivé splátky, případně i celý zesplatněný dluh, vymáhat soudně po obou rozvedených manželích, přičemž dle výše uvedeného je k tomuto oprávněn. To však může být pro druhého exmanžela nemilým překvapením. Vyhnout se takové situaci je možné, avšak banka by musela souhlasit s vyjmutím toho manžela, který dle dohody o vypořádání společného jmění manželů není povinen splátky platit, z úvěrové smlouvy.

Ve světle judikatury Nejvyššího soudu týkající se této problematiky je tedy závěrem třeba upozornit na skutečnost, že podpis smlouvy, resp. uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, ve které se bývalý manžel zaváže splatit dosud nesplacenou část hypotečního úvěru, ještě nemusí znamenat pro druhého manžela, že tento již není dlužníkem a celá záležitost se ho již netýká.  I po účinnosti dohody o vypořádání společného jmění, v níž se jeden z manželů zavázal společný dluh splnit sám, totiž musí být věřiteli zachováno jeho právo požadovat na kterémkoli z manželů splnění celého závazku.